«Zmijí mléko»

- 2 -
Harry Games

Stmívá se. Brzy se objeví hvězdy. Pozemské slunce bude také vidět, jenže mezi tolika hvězdičkami ho nenajdeš. Ale naše Slunce jsem na Zemi viděl, Korněj mi ho ukázal. Hvězda jako každá jiná, vůbec tě nenapadne, že je tvoje rodná.

Ach, ty moje hvězdo! Co udělali s rodným městem? Ajda-Alaj, Srdce Alaje! V přístavu hoří tankery, Kopec padlých andělů srovnali s okolím, všude plno spálenišť a vévodský palác… Pro toho, kdo ho viděl dřív, je lepší se na něj vůbec nedívat.

Nejhorší je, že tu pohromu způsobili naši vlastní lidé. To už by bylo lepší, kdyby hlavní město dobyli Krysojedi. Ti dávají na domy pozor, protože jsou chamtiví a líní. A když už se někam dostanou, tak je odsud nikdo nevyžene. Velitel-Krysojed raději obětuje rotu, než by dopustil, že se rozbije jedno okno. A co je mu také po lidech, když každý Krysojed má deset dětí. Snaží se tak vyvolat demografický tlak. Je to pravda, psali to v „Bojovém listě“. A ne nějaký pisálek, ale známý spisovatel Ljagga, ten, který napsal epos Alajská Jitřenka. Jestli tohle všechno přežiji, musím si ho přečíst. Všichni říkají, že je to výborná knížka.

Moc času na snění jsem neměl, k nemocnici cosi přijíždělo. Nebylo to obyčejné auto, ale zvláštní vozidlo bezpečnostní služby. Vypadalo jako bojový vůz, ale bylo o něco menší. Na střeše mělo věžičku s kulometem.

To je bída. Někdo z nemocničního personálu už stihl ve jménu míru a humanismu oznámit, že jeden Bojový Kocour, krvavý služebník krvavého vévody, se ze strachu před spravedlivým hněvem lidu převlékl za sanitáře.

Ze stroje vystupují dva. Říká se jim vejcořezi. Kvůli efektivním metodám práce, jak jistě chápete. Zajímavé, na ně nikdo nevyhlašuje hony, oni jsou každému zřízení potřební. Zvlášť když nikdo z nich najednou není kádrový vejcořez, ale všichni byli jen utlačovaní podřízení, kteří pouze plnili rozkazy. Černé pláště, dupající podpatky a místo vojenských brigadýrek čepice podobné těm, které nosili vzbouřenci z časů Prvního alajského povstání. Dodržují tradice, zmijí mléko!

Jeden vypadá jako nasolená ryba, kterou právě vytáhli z konzervy a které se udělalo špatně.

„Pojď sem, Kocourku,“ říká. „Musíme si promluvit.“

„V žádném případě, pánové,“ odpovídám. „Jsem přidělen k nemocnici a podléhám pouze velení vojenského lékaře pana Magga.“

A tu můj doktor, jako by uslyšel, že se o něm mluví, vychází z nemocnice.

- 2 -