«Zmijí mléko»

- 4 -
Harry Games

Samozřejmě protestoval — lékařská povinnost, Přísaha zdraví národa, ale šoféřisko křiklo: „Co se budeme vybavovat, dělej.“ A chytil svého bezprostředního nadřízeného, zdvihl ho, doběhl s ním k náklaďáku a tady ho vysadil do kabiny.

Ani mně se nechtělo čekat na vejcořezy, tak jsem se rychle nacpal dovnitř, pěkně na kraj, aby nám pan doktor náhodou nevyskočil a nešel splácet dluh nemocné společnosti. Šoféřisko šláplo na plyn a už jsme letěli nazdařbůh po vytlučeném asfaltu. Kam jet, přemýšlím. Na všech cestách jsou hlídky, nikdo se s námi nebude párat. Naperou do nás protitankovou střelou a jací jsme byli.

„Jeď,“ říkám, „do Braggovky. Sice tam všechno hoří, ale nějaký sklípek najdeme.“

Lampy ve městě nesvítí, páni humanisté nemají čas zabývat se takovými drobnostmi. Na svatou pomstu musejí myslet, páni humanisté, chudáky ve vojenských uniformách lovit…

A to se musí nechat, jde jim to. Už na všech stranách houkají sirény a všichni pronásledují nepřítele. Plnou rychlostí proletíme náměstím Uražené nevinnosti a už po nás někdo střílí. Zatím nic moc, jen z policejní pistole. Jsme u Zeleného divadla, jenže teď není zelené, ale černé. A našemu útěku je konec.

„Došlo nám palivo,“ říká šoféřisko. „Byl to zázrak, že jsme vůbec dojeli do nemocnice.“

„Musíme na magistrát,“ fantazíruje mastičkář. „Je potřeba jim vysvětlit situaci, zorganizovat očkování…“

„Oni vám to pěkně zorganizují, pane doktore,“ vysvětluji. „Nejdříve vás zastřelí a pak budou zjišťovat, do koho se vlastně trefili a proč. Když se dostanou zbraně do rukou civilům, je to to nejhorší, co může být.“

„Asi máte pravdu,“ nerad přisvědčil dědula.

Vystoupili jsme a rozhlédli se. Do Braggovky je to ještě pěkný kus cesty. Nějaké rozvaliny, ve kterých bychom se mohli schovat, tu nejsou, protože to vždy bývala parková zуna. Ale teď mají všechny stromy osekané větve, jen kmeny tu zůstaly. V zimě se muselo něčím topit. Vejcořezi střílejí nad celým městem světlice, takové jsme náhle důležité osoby. Škoda, že mi šofér ještě před příjezdem do nemocnice sebral samopal. U pana vojenského lékaře by měl být podle předpisů osobní desetiranný „feldmaršál“, ale bojím se, že v pouzdru na boku má doktor jen léky proti průjmů nebo projímadlo, aby byl připraven na každou eventualitu. Takže šoféřisko bude vejcořezy po jednom chytat a já po nich budu házet tabletky.

- 4 -