«Zmijí mléko»

- 5 -
Harry Games

Na konci bývalé aleje slyším nějaký šum. Rychle jsem povalil doktora i šoféra a sám jsem padl na zem, ale bylo pozdě. Blíží se k nám dlouhý černý „uragan“, zabavený přinejmenším ve vévodské garáži. Siréna nehouká a reflektory nesvítí. A já nemám ani tu svoji mizernou smrtonosnou lopatu.

Dobrá, přemýšlím. Jestli hned nezahájí palbu, jednoho dva s sebou vezmu. A šoféřisko se také jen tak nedá.

Dveře „uraganu“ se otvírají. Uvnitř je jediný člověk. Zato jaký! Znám ho jen z obrázků vojenských časopisů. Za volantem sedí Jednooký Lišák, náčelník kontrarozvědky Jeho Alajské Výsosti.

„Výborně, absolvente,“ říká. „Jen aby nepřišel deštík…“

A po těch slovech mi z vědomí zmizel Bojový Kocour Gag, mladičký absolvent, chlapec přičinlivý, ale přihlouplý, a já se stal sám sebou — plukovníkem kontrarozvědky Gigonem, následníkem alajského trůnu.

Kapitola druhá

Moje hlášení bylo podrobné a dlouhé. Kreslil jsem při něm grafy, zapisoval poznámky a rýsoval schémata a mapy. Čas od času ve mně Jednooký Lišák zapínal Gaga a a vyptával se na to, co viděl v domě Korněje Jašmaa Bojový Kocour, koho potkal a o čem se v jeho přítomnosti mluvilo. Když jsem se pak znovu stal plukovníkem Gigonem, poslouchal jsem záznam Gagova vyprávění. Pokaždé mě při tom udivilo, že máme rozličné hlasy. Je to výborný systém, dva v jednom. Jak to vypadalo, měli Kocoura za úplného balvana (úplným balvanem ovšem nebyl, nejvýš polovičním) a řešili v jeho přítomnosti i ty nejvážnější problémy, jejichž důležitost mohl pochopit jen plukovník Gigon.

Někdy pan Korněj vysvětloval Gagovi zvířecí podstatu vládnoucí alajské dynastie, jindy mu ukazoval zprávy pozemských agentů… Mnohé jsme už znali, ale někteří nám stále unikali. Chytit musíme všechny, všechny do jednoho. Ale i v Impériu je jich plno. Jak tam je budeme hledat?

„Neznepokojujte se, Vaše Výsosti,“ řekl Jednooký Lišák a zapálil si domovinu. „Na tomto případě už dávno spolupracujeme s tajnou službou Impéria. Promińte, že jsem vám to neřekl dříve.“

Sevřelo se mi hrdlo. V letech, kdy spolu dva státy vedou nemilosrdnou válku, jejich tajné služby… A ještě bez mého vědomí. Už jsem ho chtěl poslat před popravčí četu, ale rozmyslel jsem si to. Vždyť zatím nevím, komu je ta četa teď podřízená. Proto jsem pouze řekl:

„Dobře, pane generále. Uděláme to takhle: do korunovace pro vás nejsem žádná Výsost, ale plukovník Gigon, váš podřízený. Pro nás oba to tak bude lepší.“

- 5 -